Předevčírem jsem četl zajímavé konstatování známého, který se právě něčemu novém u přiučil a závěrem konstatoval:

" ... zas den co jsem nežil nadarmo :-D ... ".

A ta věta mi nedá pokoje.

Jsem také schopen takového konstatování a nebo jsem se stal konzumentem povrchních (a naddolních) záležitostí, které s opravdovým smyslem života pramálo souvisí?

Věřím, že "žít nadarmo" je tu pro jiné.

A tak se snažím, aby můj život byl barevný.

Po včerejším přeháňkovém dni přišel konečně podvečer, na který jsme měli zakoupeno zvláštní menu:

koncert hry na Vodnářský zvon.

Velká "očekávání" jsem přes den úspěšně krotil, a tak Duch, Duše i Tělo si přišli na své. Jak zní takový zvon plný vody, to se nedá slovy dost dobře popsat, a tak přikládám alespoň pár fotek, na kterých je sólista mazlící madla zvonu. Za ním probíhá obrazová projekce doprovázející jednotlivé části koncertu nazvaného "Společná věc".

Hradčany

katedrála sv. Víta

Karel (světlý útvar ve skále připomínající zvíře)

luční kvítí

vesmír

Pokud máte chuť, můžete se přidat k debatě také na diskusním fóru Astrálního cestování.

Ty krásný dne za okny ... ach, proč nevoníš?

Dnes jsem si měl vzít dovolenou!

Měla jsi pravdu, lásko moje,

jako vždy.